I finanční operace ve středověku měly své jasně dané pravidla. I když nešlo o klasické podnikání, jaké známe dnes, půjčování peněz a finanční obchody probíhaly zcela běžně. Zajímá vás, jak to fungovalo? Středověk byl velmi zajímavou dobou a už tehdy se začalo rozvíjet bankovnictví a obchod.
Správa financí, zástava nemovitostí, úvěry i podnikání
Ve středověku byla v Evropě nejmocnější a nejbohatší organizací církev. Katolická církev byla představována takzvaným Svatým stolcem. Papežská kurie měla bohaté příjmy a získávala je z půdy, od měst a samozřejmě vybíráním desátků, které se vybíralo všude. Stejně jako dnešní daně, které platíme státu. Desátek sloužil k zajištění živobytí pro duchovní, na opravy kostelů a část šla také na pomoc chudým občanům. Jenže s penězi to není vždy jednoduché, což známe i my dnes. Své slovo tak od 13. století dostali středověcí bankéři, kteří pomáhali se správou financí. A protože bylo peněž pořád zapotřebí více, musely se zajistit nové příjmy. Například z placených odpustků.
První úvěrové obchody se objevily ve 14. století. Tehdy se jim říkalo renty. A jednalo se a jakousi úvěrovou operaci. Ten kdo prodával rentu, byl vlastníkem nemovitosti, ta poskytovala kupci renty kapitál, který se vztahoval k dané nemovitosti. Příjemce renty se tak vlastně zavázal, že bude vlastníkům nemovitosti – a to i případným dědicům, ročně platit rentu. Ta představovala podíl k danému kapitálu.
Když si chtěl někdo půjčit peníze, ale nevlastnil žádnou nemovitost, byla poskytnutá finanční částka řádně zapsána do soudních knih u rychtářského soudu. Ze strany věřitele to bylo velice výhodné, protože v případě nesplácení měl právo na všechen zabavený majetek. Ve středověky byly termíny pro splácení určeny na církevní svátky nebo kalendářní lhůty.
Takové podnikání pak nebylo ve středověku žádná procházka růžovým sadem. Největší hrozbou pro podnikatele představovali vedle složitých půjček i nájezdy loupežníků. A to hned jednoho odradí, co myslíte?